Jémine, kam ten svět spěje? U Tošováka, v horolezecké hospodě v Adršpachu, prý nemá kdo točit pivo! Že by malá rebélie v mém usedlém životě? Proč ne! Tu máš zástěru a flek! Pro ty, co nevědí – myšleno hospodskou kasu. Ani já jsem neměla tušení, oč tu kráčí.
Tošováka, to doupě anarchistů s ČéHáeSkou, dobře znám. Je to jediná hospoda na světě, kde vám v případě potřeby naservírují jodovou tinkturu na stříbrném podnose. Hospodský Jura se ukloní: "To je pro madam, když neumíte lízt spáry! Ostrouhané kotníky a krvavé talíře na rukou se Vám budou lépe hojit. Než se vdáte, tak se to zahojí."
Spadnu do toho rovnou po hlavě a roztáčím první Poličku. Já, hospodský nýmand, pivo skoro nepiju! Nekamenujte mě, že ještě neumím dokonalou pěnu. Žádný učený z nebe nespadl, chápete? Z kuchyně zní jasný rozkaz: "Hoď za medvěda čtyřikrát borůvkový knedlík!" Aaaa, to je ta dřevěná atrapa šelmy s rozšláplou kytarou na krku, co na vás vybafne za krbovými kamny. Hned jsem u vás, služebníček!
Kmitám kolem hostů a z okna Tošováka pozoruji skály, jak bohorovně stojí na místě. Pevný bod v roztočeném vesmíru, adršpašské království. Vznešený Král se svou družinou, včetně zákeřného Královského trpaslíka, který není vidět, ale víme o něm své. Když z něj párkrát spadneš, zalezeš raději do hospody. Heslo tohoto domu zní jasně: Jak piješ, tak lezeš!
Pivo, pivo, pivo, narazit další bečku, hrnou se horolezci. Krucinál, proč ta Polička tolik pění? Mají žízeň. Přišli rovnou ze skal. Rozpřahují se, máchají rukama ve vzduchu a opakují po paměti chyty, když popisují, kudy se škrábali nahoru na věž. Bojovali o holej v širočině, vzlínali prstovou spárou, přes solivý převis, kruh za kruhem, po hladkém rajbasu až ke štandu. Potřebují zalejt pivem, to je bez debat. Tak pohni kostrou, krasavice!
Stůl štamgastů je pro začátečníka noční můrou. Scházejí se u prvního stolu. Sedí tu samá legenda. Komu co objednat, jako vždycky? Cože, na sekeru? Malá nápověda: "Staroušům, zapsaným tisíckrát ve vrcholové knížce, prosím tě čepuj jen do půllitru z tenkého skla. Nebo se poserou!" Jdu na to, šéfe.
Noci přibývá a hospodské piáno Hofmann & Czerny rozehrává mladej. Talentovaný samouk zahraje melodii z Maxipsa Fíka. Prsty letí po klaviatuře jako vítr. Nezná noty, ale hraje jako bůh. Začnu nalévat panáky a svět se rozezpívá. Po šichtě zalezu do postele v komůrce pro služku nad hospodou a usínám. Opilcům pod oknem mého pokoje se plete jazyk a já mám blažený pocit z dobře odvedené práce.
Katka Mandulová nosí
Funkční triko Rab Forge
Dámské kraťasy Rab Torque
Dámská softshellová bunda Rab Borealis
Dámská nepromokavá bunda Rab Mantra