Říká se, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. S tím souhlasím, ale stejně raději vyhrávám. Baví mě vyhrávat mazaně. Jedna věc je zatnout zuby, tvrdě makat a prorvat se na první místo. Mě ale víc těší nečekané vítězství, když zvítězím s lehkostí a vlastně překvapím sama sebe. Naposledy minulý víkend jsem takto nečekaně získala dvě zlaté medaile na mezinárodním Mistrovství republiky v jízdě na historických lyžích. Ve slalomu na jasankách a v jasancrossu.
Závody se letos konaly v Mostech u Jablunkova. Už samotná destinace napoví, že je to tak trochu okrajová záležitost. O to víc jsem si byla jistá, že na startu nesmím chybět. Bylo mi jasné, že skalní lyžaři si cestu do nejzapadlejšího kouta České republiky bez pochyby najdou. Nespletla jsem se - sešlo se nás asi třicet. Vyzbrojeni jasankama a bambusovými holemi. Pěkně nastrojení v dobovém oblečení a v krojích. Zdravíme se lyžařským pozdravem: "Skol!" Sjeli se sem mistři telemarku z Orlických hor, lyžníci ze Žacléře, závodníci z Božího daru a beskydští guralé z polsko-česko-slovenského pomezí. Někteří vypadají jak bratranci Hanče a Vrbaty. Silně byla obsazena zejména kategorie muži nad padesát let a taky překvapivě děti. Ženy byly čtyři, takže dopředu bylo jasné, že z toho bude v nejhorším případě bramborová medaile.
Onehdy šlo rozhlasem:
Jasanové básně
"Závodníci, všichni sem!
Tuhým mrazům navzdory,
budou zimní přebory.
Hodnotí se z kopce jízda,
disciplína - krasojízda."
Lyže jsem si tentokrát půjčila. Sice nový model, ale věrná kopie původních dřevěných lyží z doby pradědečka. Fantastická práce z řezbářské dílny mistra Kozla z Olešnice. Řada závodníků však startovala na starých lyžích, které si hýčkají jako rodinný poklad. Já taky jedny takové mám, ale zrovna jsem je neměla po ruce. Připnula jsem si vázání koženými řemínky, utáhla jsem pružinku vázání kandahár a vykasala sukni. Zarecitovala jsem divákům svou jasanovou báseň Krasojízda o tom, že na svahu jsem královna a že mi není mezi závodníky rovno. Pomodlila jsem se tajně ke svatému Bernardovi a pustila jsem se do boje o medaile.
"Kdopak se mi vyrovná?
Jasanové básně
Na svahu jsem královna!
Závodnice tělem, duší,
na jasankách mi to sluší,
jisté je, zvážím-li detaily,
že mám šanci na medaili!
Podcenila jsem rozjezd a v prvním kole slalomu jsem se hned v první bráně málem vysekala. Zapomněla jsem, že na lyžích chybí hrany. Lehce jsem štrejchla zadnicí o zem, ale vybrala jsem to a znovu získala rovnováhu. Upravila jsem si šálu a dál už to šlo hladce. Soupeřka v paralelní trati mě však o fous předjela. Další dvě závodnice si také vedly obstojně. Myslela jsem, že tím jsem z boje o bednu vyřazena. Oslnivě jsem však zvládla druhé kolo. Branky jsem projela s lehkostí a nakonec to stačilo na první příčku.
Dva krasavci z Dolních Rakous,
Jasanové básně
promarnili šanci o fous.
Bez boje se rovnou vzdali,
dá se říct, že promazali.
Opili se z Alpy čisté,
jako správní alpinisté.
Ještě větší radostí pro mě byla jízda v jasancrossu. Je to obdoba olympijského skicorossu, ale naštěstí bez boulí. Klíčový je hromadný start. Favoritka závodu se prvním odpichem dostala do vedení a mně nezbylo než se zařadit za ni. Lyže mi jely rychleji, ale předjíždět jsem se neodvážila. Jela jsem v těsném závěsu. Má chvíle přišla na závěrečném skokánku. Odrazila jsem se a za velkého povyku přihlížejícího obecenstva jsem předskočila soupeřku, která se skokánku bála. Než ho objela, získala jsem malý náskok. I když mi čepice spadla na nos a nic jsem neviděla, vybrala jsem poslední zatáčku a poslepu doskákala do cíle jako první.
Jak jistě chápete, při závodu na jasankách nejde o žádné ego, jen o čistou radost z lyžování. Prozradím vám, v čem spočívá to kouzlo. Jakmile nazujete jasanky, hodí vás to do jiného módu. Okamžitě vás to zpomalí. Najednou je prostor pro poetiku zimních radovánek, pro estetiku a pro fair play. Jde především o eleganci a styl. Je velké umění udržet lyže pod kontrolou a vykrojit oblouček v telemarku. Každý, kdo se odváží na trať, je hrdina. V cíli si podáte ruku se soupeři, poblahopřejete si ke krásnému souboji. S velkou slávou se nakonec vyhlásí výsledky závodu, nechybí ani kategorie o největší držkopád a jde se společně do hospůdky koupat medaile.
Vsadím na ski po dědovi,
Jasanové básně
pomodlím se k Bernardovi.
Lehce kreslím stopu svahem,
porota už taje blahem.
Svištím dolů stůj co stůj.
Čestný odznak bude můj!
Přijďte si to příště vyzkoušet, třeba rovnou na mistrovství světa.