Jak málo a hodně stačí ke štěstí? Ke svobodě? K prozření? Stačí jedna větrovka, jedno suché triko, pytlík sladkostí, koláček a toast. Vzorek, který nezklame na hodně kilometrů.
Aspoň jednou zase cítit jak bolí stovka. Jaká je letní červnová noc v horách. Západ a východ slunce nad hřebenem. Tisíce hvězd nad hlavou, pára nad jezery a ranní rosa na mechu.
Život je tak krásně neřízený. Rozhodnout se ve středu a v pátek běžet. Spravit o tom pár kamarádů a trenérku. Po všech těch týdnech hledání a tápání. Nové formy běhání, přístupu. Zdaleka už neběhám tolik objemově, co dříve. I ti, co běhají max maratony, mají naběháno dvakrát tolik, co já. Tížilo mě to. Moc se dívám kolem sebe, pozoruji a sebedůvěra padá. Chtěla jsem vytáhnout z tohoto tunelu a neuměla s tím naložit, nevěděla jsem jak.
Tip 1
Víc místa, víc věcí. Ještě něco vleze. Brýle, čepice...co opalovák? Vleze, ale nebudeme bláznit, stačí. Půllitrové flaštičky naplněné do půli. Takový trik, tip, když chci ušetřit co nejvíc váhy. Je blbost vybíhat s plnou polní, když je na osmém kilometru první voda. Když jsou po cestě studánky, chaty, noční Špindlerův Mlýn. Zkouším poutka na hole, kterými je batoh vybaven. Fungují, super, můžu to rozběhnout, ale možná tak úplně nechci. Ono to totiž na takovou dálku nepůjde, když je to do kopce. A bude to do kopce. A z kopce taky. A když hůlky nebudu chtít, tak prostě jsou tam ta poutka, že. Drží pěkně.
Tip 2
Tip, trik číslo dva. Ty hole jdou i zasunout do spodní vnější kapsy na zádech. Ale pozor na hroty! Na pružnou látku, byla by jí škoda. Pro silnější povahy, jdou zasunout i do té největší zádové kapsy podél páteře, ale to potom nesmíte moc koukat nahoru, do stoupání. Ale jde to. A bacha zase na ty hroty.
A tak vyrážím v páteční podvečer z Vrchlabí s padesátihlavým davem poslední startovní vlny vstříc prvnímu vrcholu Žalý. Lehká nervozita, číslo i mapa přišpendleny třesoucí rukou, nesmělé úsměvy na ostatní běžce. Jen pár tváří starých známých. Už jsem z tohoto ultra světa téměř vypadla, nové tváře ani jména neznám a orienťáci tyhle závody nechodí. Tempo je rozvážné. Má být hezky, celou noc. Východ slunce po ránu nejistý. Ale má mě čekat Ivetka, ráda bych jí ho ukázala. Ráda bych, aby i rychlonožka z krátkých tras poznala, proč vlastně takhle celou noc blázníme a při tom se těšíme na jemnou ranní mlhu, opary a růžovoucí rána nad hřebeny. Bude mě čekat. Pod Pomezkama. A tak se kromě výběhu na Luční boudu údolím Bílého Labe těším na notoricky známé chodníčky okolo Bufáče, trailík pod Liščí horou až dolů do Pece a stoupání po zelené na Růžohorky.
Noc je vlahá. Nad tísicimetrovou výškou se povaluje mlha. Co každá bouda - občerstvení - teplý sladký čaj, občas rohlík, jednou meloun a většinou chleba se škvarkovou pomazánkou. Možná to jediné pochodu zůstalo ze 60. let, kdy se vůbec prvně začal v Krkonoších konat. Trasa doznala změn, stejně jako chodníky, anebo boudy. Místa podél klidových území nemíjíme ani z vlaku. Místo prodírání borůvčím drtíme asfaltky, čili zásobovačky na chaty a boudy. I tohle jsou Krkonoše. Stejně jako hloučky turistů trousící se přes Růžovou horu už po druhé hodině ráno na první svítání slunce na Sněžku. Ostatně tam také nejdeme. Přiblížíme se jen k Luční a Růžové hoře, a pak už přes Pomezní boudy a Rýchory míříme dál.
Tip 3
Tip tři. Zapamatujte si, co kam dáváte, kde co je. Prohlédnout několikrát všechny kapsičky, zrekapitulovat. Méně hledání, efektivnější běhání, doplnění toho, co zrovna potřebuji, hned. Třeba dvacku na tatranku na chatě. Nebo nějakou mlsku. Chutě jsou naprosto odlišné na čtyřicátém nebo na šedesátém. Teď chci tohle a pak budu chtít tamto. A noc ubíhá. Někde je prášek na zklidnění žaludku. Někdo praktikuje při kocovině, já po padesáti kilometrech. Je to rychlé, a pohodlné. Před lahvičkami jsou pružné a prostorné kapsy. Na gely, na mobil, kapesníčky, již zmiňované sladkosti. Nic složitého a ničemu to nepřekáží, nezatěžuje, neskáče. Konečně platný parťák i pro nepořádníky jako já.
Je mi skvěle a vím, že to bude dobrý. Cítím, že úpony táhnou, žaludek se vzpouzí, ale už to znám. Vím, že ten zbytek bude fajn. Všechny ty bolesti už znám, umím je přiřadit a možná i odhadnout, jak dlouho jim to pak ještě bude trvat, než odezní. Simply clever. (Ne, nebudu myslet na práci, dnes ne.) Myslím na teď a tady. Na to, proč miluji noční stovky. Tma je mi bezpečím a hory úkrytem.
Byť dnešní noc bude nejkratší. Slunce dnes bude vycházet vůbec nejčasněji z celého roku. Na Pomezkách už se tma vytrácí a já se blížím na 60. km. Nad kostelem shledání s Ivetkou. Velká svačina, radost a dojetí. Někdo musel kvůli mně v noci vstát a běžet lesem. Běžíme spolu. Mé tempo už vázne, ale řeč přijde vhod. Rýchory. Možná někdo ani neví, jak krásné jsou. Ale zajděte si tam. Až do Trutnova na vlak. Míjíme přístřešky. Tenhle mají zateplený, tam nám v listopadu nebyla zima. Támhleten měl špatný dveře. A tady dnes někdo spal. Ani nedutáme. Krátká ale nádherná odbočka Dvorským lesem. Takový mikro krkonošský prales bych skoro řekla. Pozdrav slunci. Přeci jen je krásný východ. Vůně ranní kávy na Rýchorské boudě. Co si na ultra nikdy neodpustím, tak mnoho minutový odpočinek na občerstvovačkách. Nehoním se. Nedělám to pro to. Nechci lovit a být lovena. Chci jen být, létat i s pády a vzestupy, na další vrcholy. A tak ten poslední na Černou horu mě Ivetka, již mlčící, bolavou a unavenou nechává na pospas dokroužit zpět do Vrchlabí. Posledních pětadvacet kilometrů. Lidi se takhle semknou, podpoří, jdou spolu, překonávají útrapy.
Mám svůj zbožný plán, nebo čas. Svítí v něm třináct hodin. Ale vím, že neubíhajícími kilometry po asfaltu s tisíci jehličkami ve stehnech a hřebících v chodidlech a protestujícím žaludkem se bude to číslo víc a víc vzdalovat.
Kdy už bude kostel. Kdy už bude seběh dolů. Kdy už nebude asfalt. Bojím se podívat na hodinky, na čísla. Vůbec nevím a nechci. Až v cíli. Svítí čas 13:56. Tak takhle zase bolela stovka.
Produktový tip
Maruška běhá s běžeckou vestou Rab Veil 6, kterou Rab uvedl letos na trh a doplnil tak řadu batohů o další nezbytné vybavení pro trailové běhání. Kromě šestilitrové verze je v nabídce i menší s objemem dva litry.
