Sezona ultra běhů začíná. Počasí láká proniknout do lůna přírody a strávit v ní klidně i celý den. Máme to tak, my ultra běžci, nejraději. A úplně nejvíc nejraději někde, kde je klid, nejsou davy turistů a dlouhé hodiny nepotkáme ani živáčka, natož hospodu. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Jelikož mě letos čeká několik zahraničních ultra závodů v alpských kopcích, musím počítat s větší kapacitou běžecké vestičky. Šest litrů je prostě málo. Na stovkové závody v Alpách je navíc požadovaná docela obsáhlá povinná výbava čítající lékárničku, izolační vrstvu na nohy, izolační nepromokavá bunda, triko s dlouhým rukávem, záložní čelovku, pokrývku hlavy, rukavice, 1 l vody a nějaké energetické drobky do kapsy, atd. Potřebujete mít u sebe také doklady a pokud se ztratíte, nebo skončíte dříve, i nějaké drobné na cestu zpět. Zkouším tedy novinku Rab Veil 12.
Rab Veil 12 je hodně specifická. Centrální svislá kapsa na zádech je totiž užší, než jsem doposud u běžeckých batůžků byla zvyklá. Výsledkem je ale to, že obsah tak snadno nepropadne do spodní části a vesta při pohybu tolik neskáče, protože se váha obsahu rozloží. Věci, které potřebujete vytahovat častěji není problém zasunout do spodní flexibilní podélné kapsy, která je navíc uprostřed zúžená, a tudíž náklad krásně sevře. V těchto kapsách taky ráda nosím nesmeky, a nebo soft flask s filtrem, protože tam lehce sáhnu rukou. Boční kapsy pojmou také spoustu materiálu typu rukavice, návleky na ruce, kapesníčky, prostě takové měkouše, kteří moc netlačí.
Přední kapsy v blízkosti soft flasků používám už pak hlavně na svačinky a energetické doplňky, protože se uvnitř skrývá více zákoutí a kapsiček, kam si můžete zastrčit gel, tyčinku nebo nějakou sladkost. Navíc jsou dostatečně široké i na mobilní telefon a především jsou na zip.
Celkovou flexibilitu a rozložení vrstvy na těle koriguji elastickým zapínáním přes hrudník. Háčky jsou vybaveny zpětnou pojistkou, tedy neodepnou se při každém neočekávaném pohybu a stabilně drží.
Trochu mě překvapilo, že vesta nedisponuje žádným nepromokavým vreckem – kapsou. Ale vlastně, v dnešní době už je to spíš takový přežitek. Nemyslím si, že by to byl neřešitelný problém. Stejně spoustu věci ještě ukrýváme v zátěrových sáčcích. A když už jsem někdy v horách opravdu zmokla, tak mě ani jedna nepromokavá kapsa nezachránila od promočených bankovek, klíčů a dokladů.
Neočekávaný obsah nad rámec kapacity nakonec pohodlně umístím za gumičkové popruhy. Čepice, další bunda, přezůvky do práce - tady už v podstatě můžeme být velmi kreativní, jen co se týká běžeckých holích, volím pro sebe nejpohodlnější a nejbezpečnější způsob, a to umístění zepředu podél lahví.
Chystáte se na dlouhé alpské závody nebo celodenní přeběhy hor? Vemte si větší vestu, protože kdo je připraven, není překvapen.
I mimo závod se neobejdu bez nutné výbavy. Musím počítat s doplňováním energie, tekutin a samozřejmě s možnými výkyvy počasí. V horách naprosto běžná věc. Pokud bych mohla sdělit svůj osobní názor. Nejdu závodit, ale trénovat a užít si to. A podle toho se vybavím. Běžet nalehko a bez větší rezervy ať už jídla, nebo izolačních vrstev po horských hřebenech, hlubokých lesích a divoké přírodě, mi přijde hloupost, za kterou bychom mohli zaplatit vysokou daň. Na křižovatkách a v údolích totiž nebudou organizátoři ani záchranáři. Budeme tam jen my sami a naše zodpovědnost v běžeckém batůžku. Ať už počítám se základní výbavou pro první pomoc, s nejnutnějším množstvím vody (případně složenou lahví s filtrem, když potkám potok nebo pramen), s drobnou i větší svačinkou a nebo hromádkou záložního oblečení. Kdo zažil pravou tatranskou nebo alpskou letní bouřku, moc dobře ví!
Spousta lidí si také stěžuje na to, že objemné vestičky kloužou po těle, nedrží stabilitu a jednoduše brání volnosti pohybu. Jasný. Jedna věc je, když je vesta nacpaná vybavením a najednou si na záda nahodíte třeba 2kg. Tam už je těžké vyrovnávat běžecký pohyb, který denně při tréninku provádíme.
Vyzkoušejte si proto i různé materiály funkčního oblečení. Jinak se plná vesta chová na jemném triku a jinak ji budeme cítit v chladném počasí přes dvě vrstvy. Já základní vrstvu, triko, volím z materiálu s příměsí merino. Triko není tak hladké a klouzavé a vestička lépe sedí. Nepromokavou bundu si kupuju vždy o číslo větší. Jednoduše proto, že si ji chci přehodit i přes vestičku. Tohle má spoustu výhod. Nezmokne vám velká část obsahu vestičky a co málokoho napadne, nezapaříte se tolik a v případě náhlého zlepšení počasí bundu zase rychle sundáte bez radikálního zdržení.
Marušky tip
Tatínkové to o nás lámali, když jsme zase měli průšvih, a maminky tím zadělávali na nejlepší bábovku. Jednoduše vařečka a topení. Nebo aspoň přístup k čerstvému vzduchu. Když tomu věnujete trochu péče po každém použití, oddálíte vznik plísní a různých čuchů a smradů.