Trénoval jsi. Vybral sis ty nejlepší boty s ohledem na tvar chodidla a došlap. Jedl jsi, pil a nastudoval sis trasu. Tempo jsi sekal jak latinu. Zasloužil sis uspět.
Jenže máš vlka. A stojíš s ním u cesty a smlouváš s ním, jestli tě nechá doběhnout.
Čím zahání vlky, puchýře, hlad nebo běžecké chmury ti, které sledujeme? Každý den nebo při důležitém závodě…
Hlava
Alfa a omega každého běhu. Každého pohybu samozřejmě. Od nápadu a plánu, přes taktiku, motivaci až po potlačování podvědomí. Nesmíš ji používat ani málo, ani moc.
Tomáš
Dbám na time management.
Lehké tréninky odběhnu cestou z práce. Nemusím se pak přemlouvat a strávím čas efektivněji než v MHD.
Vždycky mám plán B.
Každý závodní den je jiný. Proto si časy na kilometr píšu ve dvou variantách. Nejsem potom tolik frustrovaný, když nevychází ten ideální.
Jana
Plánuju si jednosměrky.
Jedna cesta vlakem nebo autobusem výrazně zvětší rádius dosahu a zahání tak nudu.
Vyhledávám nevšední způsob jak vykonat všední záležitosti.
Mám problém se motivovat, když je venku krásně a mám čas. Ale nikdy nemám problém vyběhnout za cílem, který se zdá být trochu nerálný. Třeba když musím být v osm ráno na obecním úřadě na druhé straně hřebene, tak bez odmlouvání ve tři ráno dychtivě čekám na GPS signál.
Iveta
Hraju hru na kořist.
Snažím se doběhnout a předběhnout běžce, který se přede mnou objeví. Občas s tím mám problém i při volném běhu.
Maluju si závodní tetování.
Na každý horský závod si na levé předloktí kreslím profil trati s výškovými body a vzdáleností od startu. Na hodinkách mám jako jeden ze zobrazených údajů aktuální výšku. Pomáhá mi to zdolávat těžkou trať po částech. V případě půlmaratonu si hřbet ruky píšu mezičasy.
Počítám kolečka na ovále.
Když se závod blíží ke konci počítám kolik koleček na dráze to ještě je, představa počtu koleček a jejich rychlejší ubývání je příjemné odreagování a zaměstná bolavou hlavu.
Tělo
Co si hlava usmyslí, to musí realizovat pohybový aparát. S tím se vyplatí spolupracovat, poslouchat ho a hýčkat. Ale moc ho nerozmazlovat.
Iveta
Spoléhám na ruce.
Kdysi jsem četla heslo jedné velmi dobré české bežkyně, Marcela Joglové, tenkrát ještě nebyla zdaleka tam kde je dnes. „Když nemůžou nohy, můžou ruce.“ Funguje to!
Jana
Konejším choulostivá místa vazelínou.
Celá chodidla, hlavně mezi prsty, promažu lékařskou vazelínou a pak je teprve obléknu do ponožek. Třísla, půlky, podpaží. Při několikahodinových či několikadenních záležitostech nesmím být líná a musím domazávat.
Maruška
Leduju.
Trénink v horách v letních měsících nejraději plánuji v místech, kde je možnost v průběhu nebo po běhu vykoupat se v horském potoku nebo řece. Ledová voda svaly krásně prokrví a podpoří následnou regeneraci. Jen bacha, když si nevezmete plavky, ať na více frekventovaných místech neplašíte turisty.
Tomáš
Neběhám na krev.
A proto si vždycky přelepím bradavky.
Vybavení
Nepotřebuješ vůbec nic. Utíkat umíš od přírody i nahatý a bos. Ale s dobrým vybavením může být běh vášeň a nejen způsob, jak uštvat buvola.
Iveta
Obouvám neopren.
V přechodném období podzim/zima a zima/jaro je hodně mokro a kalužím, bahnu či rozbředlému sněhu se nejde vyhnout, mokré nohy v neoprenových ponožkách neztrácí teplo.
Jana
Vážu si trojitý uzel.
Žádná věda, prostě když si dělám na tkaničkách pojišťovací uzel, tak udělám na kličkách o jednu otočku více, tak teprve dotáhnu.
Tomáš
Myslím dopředu.
Na delší běhy si balím péřovku Kaon, protože není nic horšího než přijít o západ slunce kvůli zimě.
Vašek
Uklízím.
Neboť pořádek dělá přátele. Každá věc má v běžecké vestě svoje místo. V kapse vlevo dole gely, vpravo rukavice, gutar a plastový kelímek. Vše tak, abych během závodu nic složitě nehledal a nemusel sundávat vestu. Ve velké kapse větrovka tak, abych ji mohl lehce vytáhnout. Ale nepopírám, že s přibývajícími kilometry už je mi jedno kde co mám. Takže si na hřebeni nandavám rukavice slepené gelem a v největší krizi před cílem místo gelu nahmátnu půlku banánu.
Strava
Tuhle loterii musíš hrát sám. Palivo tankujeme každý jiné. Stejně se někdy stane, že co tě stokrát podrželo, po stoprvé tě srazí. I tak se vyplatí vědět, jestli jsi dieslák nebo benzíňák.
Iveta
Vyrážím nalačno.
Od mala mám celkem značné zažívací problémy, před ranním intenzivním tréninkem nesnídám. Před dlouhým intenzivním závodem na vysokých tepech, jako je hladký půlmaraton, si nejraději dávám těstoviny s banánem.
Maruška
Láduju cukroví.
Na dlouhých ultra závodech trvajících víc jak 8 hodin je pro mě nejlepší a nejjednodušší způsob dodání energie v podobě tradičního cukroví, které pečeme běžně o vánocích. Často tak někdy uprostřed závodu vytáhnu pytlíček s vanilkovými rohlíčky, marokánkami nebo perníčky. Má to obrovskou výhodu, ještě jsem se toho nikdy nepřejedla, má to dostatek cukru a hlavně to zaplní žaludek, což v danou chvíli potřebuji asi nejvíc.
Tomáš
Považuju každý závod za malý svátek.
Takže rád vyměním předzávodní těstoviny za za sushi nebo poke bowl, i když to zní trochu snobsky.
Vašek
To nejlepší mi dala školní jídelna.
Před závodem samotným mám již roky vyzkoušený rýžový nákyp. Jedno zda jej do sebe cpu před půlmaratonem, dlouhým triatlonem nebo ultramaratonem. Občas je to trochu logistická třešnička. Upéct nákyp v chatce den před Vasákem nebo pojídat dva dny starý nákyp večer před startem Nízkotatranské stíhačky. Tradičně je nákyp mou večeří i snídaní. Krom energetické hodnoty a skvělé chuti má rýže ještě super schopnost utemovat střeva, takže se závod obejde bez nechtěných zastávek.
Jana
Čistím si zuby.
Když vím, že budu na trati závodu déle než pár hodin, tak si beru kartáček a pastu. Vyčistit si zuby po celodenním tláskání sladkého, slaného a chemického je osvěžující.
Vašek Novotný
triatlony, laufy na běžkách, skialpy
Jana Ryantová
adventure race, horský orientační běh, ultra a výlety