Haute Route Chamonix – Zermatt je bezesporu nejznámější skialpový přechod, který zní v uších každého horolezce a skialpinisty. Zkusím Vám popsat svou první Haute Route, kterou jsem absolvoval během své první zimní sezóny horského vůdce.
Pro začátek nějaká fakta. Klasická cesta vede od kostela v Chamonix ke kostelu v Zermattu. Měří 107 kilometrů a překonává převýšení 7 500 m. Chodí se v několika variantách, jak v zimě, tak v létě. Běžně je k absolvování potřeba 6-7 dní. Rekordní čas dvojice Bastien Fleury and Oliver Meynet je ovšem 16 hodin a 35 minut.
Každý den na trase se pohybujete po velkých ledovcích a stoupáte nebo sjíždíte strmými svahy. Je potřeba vyrazit v pozdní jarní sezóně. Máte tak větší šanci na dobré počasí, ledovcové trhliny jsou tou dobou nejméně nebezpečné a lavinové nebezpečí už je také většinou menší. I tak člověk potřebuje velkou porci štěstí, aby mu počasí dopřálo hezkou periodu několika slunečných dní v řadě.
Mezi tři hlavní varianty, jak na lyžích přejít z Chamonix do Zermattu, patří:
- Varianta Verbier. Masivu Mont Blancu opustit taxíkem a svézt do zmíněného lyžařského střediska. Tam se s ostatními spojit na poslední etapu.
- Varianta Grand Lui. Je nejnáročnější a jako jediná nevyužívá motorizovaného přesunu. Po překonání Col Supérieur du Tour pokračovat k La Fouly a před Bourg-St-Bernard a tam se napojit do třetí varianty ve stoupání na Valsorey Hütte.
- Poslední varianta, kterou jsme se vydali my a kterou budu popisovat na následujících řádcích, sjíždí z Plateau du Trient do vesničky Champex. Odtud se taxíkem přibližujeme do Bourg-st-Pierre a pokračujeme okolo Grand Combinu směr Zermatt. Na své první Haute Route jsem guidoval čistě holčičí družstvo. K Janě a Lucce jsem přibral ještě svou Zuzku.
Den 1.
Ráno nás v Chamonix nečeká kdovíjak sluníčkové počasí, a na konečné lanovky pod Grand Montets jsme se ocitáme v téměř nulové viditelnosti. Po úvodních pár stech metrech na pásech se počasí trochu umoudří a dovolí nám užít si sjezd k ledovci Argentiére. Odtud nás čeká 600 výškových metrů do Col du Passon, při kterém jsme máme za zády obrovské severní stěny Aiguille Verte, Les Droites a Les Courtes. Na poslední metry musíme přezout do maček a vystoupat několik desítek strmých metrů úzkým žlabem. Pak už jen zbývá sundat pásy a přes ledovec Glacier du Tour sjet k chatě Refuge Albert 1er.
Den 2.
Vstáváme po svítání, protože dnes není kam spěchat. Mrazivé ráno a obloha bez mráčků nás doprovází pozvolným stoupáním k sedlu Col Superieur du Tour, kde je na chvíli opět potřeba nasadit mačky. Přejezd obrovského Plateau du Trient je zakončený prudším úsekem, kde je stále schovaný pěkný prašan. Odtud na chvíli zase do maček a po fixních lanech lezeme na Col des Ecandies. Pásy do batohu a čeká nás dlouhý sjezd do Champexu, kde už je jaro a po sněhu ani památky. Taxíkem se přesouváme do Bourg-st-Pierre, kde nás čeká druhá noc.
Den 3.
Třetí den je relativně náročný, jde se pouze do kopce a jelikož byla zima 2022 na sníh dost chudá, jdeme dlouho pěšky, s lyžemi na zádech. Program na celý den je jednoduchý – dojít na chatu Valsorey. Cestou obdivujeme obrovský bez pár metrů čtyřtisícový Mt. Vélan. Stoupání k chatě je nekonečné, pořád se zdá být na dosah ruky, ale v jarním sluníčku pražícím do jižního svahu metry přibývají jen pomaličku. Malá chata na strmém svahu obrovského Grand Combinu má své kouzlo. Neteče tu voda, nejsou tu elektrické zásuvky a záchod s takovým výhledem taky těžko něco trumfne.
Den 4.
Start čtvrtého dne je potřeba moc neodkládat. Čeká nás dlouhý a strmý výstup na Plateau du Couloir. Jdeme na mačkách hned od chaty a těch šest set postupně se utahujících výškových metrů vezme hodně sil. Zbytek etapy je povětšinou sjezd, který místy vede obrovskými ledovci, ale i tak musíme ještě třikrát nasadit pásy, než dojdeme k chatě Chanrion. Pro tento den je hezké počasí opravdu důležité.
Den 5.
Chanrion je nově zrekonstruovaná chata, kde je perfektní jídlo, kafe, pokoje a dokonce sprcha, takže se odsud vůbec nechce. My máme na pátou etapu nejhorší předpověď, takže volíme konzervativnější a navigačně snazší variantu přes ledovec Glacier d’Otemma. Celý den mírně stoupáme, a když se začnou protrhávat mraky vidíme obrovský ledovec, na kterém si připadáme jako mravenci. Etapa končí exponovaným hřebínkem k chatě Cabane des Vignettes. Ta je posazená na skalním ostrohu jako orlí hnízdo.
Den 6.
Poslední, nejdelší a nejkrásnější etapa nás opět vítá mrazivým ránem, modrou oblohou a úžasným východem slunce. Po krátkém sjezdu stoupáme ledovcem Glacier d’Arolla do sedla Col de lEveque. Odtud jedeme skvělým prašanem pod další strmé stoupání do sedla Col du Mont Brulé. Tady naposled použijeme mačky a po krátkém sjezdíku nás čeká poslední stoupání na Col de Valpelline, kde je překrásný výhled na Matterhorn a Dent dHérens. Zde naposledy sundaváme pásy a začíná dlouhý sjezd do Zermattu. Ledovec Stockjigletscher má obrovské trhliny a je potřeba dobře vědět, kudy se skrz ně promotat. Potom už jen rovina okolo Matterhornu a sjezd po sjezdovkách do Zermattu.
Haute Route je nádherný skialpový podnik, při kterém každý den zažijete něco jiného. Je důležité nepodcenit přípravu, a to jak teoretickou, tak praktickou. Budete se několikrát přezouvat z lyží do maček a stoupat exponovanými svahy, sjíždět orientačně náročnými ledovci, a to všechno několik dní v kuse za sebou. Rozhodně to ale za tu námahu stojí. Odnesete si zážitek na celý život.