Uběhl už více než rok a půl od mé expedice na Manaslu. Obrovský zážitek, který pořád ještě trochu zpracovávám. Je to možná tak neskutečné, že tomu člověk často sám nevěří.
Dostat se do výšky přes 8000 metrů bez přídavného kyslíku. A zároveň stylem, který mám rád – ze základního tábora na jeden zátah nahoru a zpět dolů.
To je styl, který jsem razil na většině vysokých hor, kam jsem v posledních letech jel. Kyrgyzstán, Andy v Jižní Americe, Karakorum v Pákistánu nebo Nepál.
Na Manaslu se mi to podařilo.
Ale bylo to o fous.
Na hoře jsem byl zhruba dva týdny, celkově asi 15 dní. A za tu dobu jsem se tak tak stihl aklimatizovat na to, abych mohl vyjít na vrchol.
Rychlostní rekord se mi zlomit nepodařilo. A vlastně jsem ani nebyl až tak daleko – aspoň podle pocitu v hlavě. Tempo nebylo špatné. Ale na „kdyby“ se v horách nehraje.
Jedno ale vím jistě.
Kdybych tam šel znovu, udělal bych pár věcí jinak.
Ale tak to je vždy. Člověk sbírá zkušenosti. A právě proto je tenhle výkon pro mě tak cenný.
Materiál: Co funguje v 7000 m nemusí fungovat v 8000 m
Měl jsem obrovské štěstí a vážím si podpory od Jsmerab a Nalehko v Česku, kteří mě už několik let podporují materiálem na expedice.
Spoustu věcí jsem měl vyzkoušených už dřív.
Například:
- Pik Lenin v Kyrgyzstánu
- Ama Dablam
- rychlé výstupy v Chamonix
- Broad Peak
Jenže jedna věc je sedm tisíc metrů. A druhá osm tisíc.
A ten rozdíl je větší, než si člověk myslí.
Na Ama Dablamu v roce 2023 jsem například docela zmrznul. Trochu jsem podcenil situaci. Šli jsme v noci, bylo relativně teplo, ale jakmile jsme se dostali na hřeben a začal foukat vítr, prochladl jsem během pár minut.
Než jsem si stihl nasadit velkou bundu, zmrzly mi prsty na rukou i na nohou.
A to byla pro mě velká lekce.
Kalhoty a vrstvy
Na většině výstupů jsem používal Talus Windstopper kalhoty. Jsou lehké, elastické a fungují výborně při pohybu. Tyto kalhoty již bohužel nejsou v nabídce.
Když jsem šel vyšší rotaci až nad C4 do zhruba 7500 m, přidal jsem na ně ještě Latok GTX pants Waterproof Pants kalhoty kvůli větru.
Na slunci se to ale často dalo zvládnout i bez nich.
V základním táboře bylo naopak často docela teplo. Byli jsme v pěti tisících metrech a paradoxně tam spíš pršelo než sněžilo. Limit mezi sněhem a deštěm byl často někde kolem základního tábora.
Takže jsme se tam někdy pohybovali i s deštníky.
Vrchní vrstvy
Základ byl jednoduchý:
- merino tričko s dlouhým rukávem
- lehká bunda Kinetic Ultra(softshell / aktivní vrstva)
- lehká péřovka Mythic Alpine Light Jacket
Tohle jsem používal většinu dní během aklimatizace.
Velké péřovky jako Mythic Ultra nebo Infinity jsem prakticky nevytahoval až do vrcholového dne. Kromě večerů v BC.
Boty: moje chyba
Jedna věc, kterou bych dnes udělal jinak, jsou boty.
Na spodní část výstupu jsem měl Scarpa Phantom Guide. Klasické horolezecké boty. Stabilní, ale dost těžké.
A myslím si, že mě to v první části výstupu docela zdrželo.
Ideální by bylo jít spodní část v lehčích botách – třeba trailových s návleky – a přezout se až někde kolem C1 nebo C2.Já jsem se přezouval až v C3, kde jsem nasadil Scarpa 6000. Tam už jsem měl obavu, že by mi ve vyšších partiích začaly mrznout prsty.
A kvůli tomu jsem rozhodně nechtěl přijít o šanci na vrchol.
Vrcholový den
Na vrchol jsem vyrážel v noci.
Nebyla až taková zima, spíš vlhko. Byl jsem dlouho v mraku. Šel jsem tedy v základní kombinaci:
- merino
- lehká bunda
- Gore-Tex shell
Vítr občas zafoukal, ale nic extrémního.
Na rukou jsem měl lehké rukavice RAB Guide GTX, které fungovaly dobře až zhruba do C3.
V C3 jsem přidal:
- RAB Paclite Plus Gore-Tex kalhoty
- teplejší rukavice
A pokračoval dál.
Kdy přišla zima
Zlom přišel někde kolem 7600 m.
Začalo foukat a bylo znatelně chladněji. Navíc jsem byl na cestě už asi osm až devět hodin, takže únava začala být znát.
Tam jsem konečně nasadil velkou péřovku Infinity Windstopper Down Jacket.
A to byl přesně ten moment, kdy jsem byl rád, že ji mám.
V tu chvíli jsem se v ní cítil skoro jako v peřině.
Zároveň je dost prodyšná, takže se člověk při pomalém výstupu tolik nezapaří.
Co jsem nakonec vůbec nepoužil
V batohu jsem měl ještě Primaloft kalhoty pro případ, že by přišla větší zima.
Nakonec jsem je vůbec nepotřeboval.
Na nohy mi zima nebyla ani v horní části výstupu.
Shrnutí
Když to vezmu zpětně, materiál fungoval velmi dobře.
Největší rozdíl nakonec dělaly tři věci:
- dobře zvolená péřovka pro vrcholovou část
- vrstvení, které funguje při pohybu a v měnících se teplotách od 5000 do 8000m
- boty – které bych příště zvolil jinak
Na Manaslu jsem nakonec vystoupil bez kyslíku ze základního tábora na jeden zátah za 12 hodin a 49 minut.
A i když jsem tehdy myslel hlavně na výkon, dnes vím, že bez spolehlivého materiálu by to bylo mnohem složitější.
Co dál
Jedna věc je jistá. Tahle zkušenost pro mě byla obrovská.
A pokud se příště znovu vydám do vysokých hor – a nějaké plány už se pomalu rýsují – tak z ní budu hodně čerpat. Člověk se učí každou expedicí. Něco udělá dobře, něco by příště udělal jinak.
Co se týče materiálu od Rabu, určitě si rád znovu sednu s kamarády ze Jsmerab / Nalehko a probereme, co je nového a jestli má smysl něco změnit nebo posunout dál.
Ale upřímně – zásadně bych to asi dělal podobně.
Funkční vrstvy, jednoduchý systém, který funguje při pohybu, a zároveň mít vždycky bezpečný backup, kdyby přišlo špatné počasí nebo se situace otočila. Ve vysokých horách člověk nechce experimentovat.
Od spacáku přes bundy až po další vybavení všechno fungovalo opravdu dobře.
Batoh
Ještě bych zmínil jednu věc, která mě opravdu mile překvapila – batoh Latok 38 l.
Velikostně byl ideální. Ať už jsem měl víc materiálu během aklimatizačních rotací, nebo jsem ho stáhnul a šel nalehko, fungoval skvěle. Dobře seděl na zádech a dal se přizpůsobit podle toho, kolik jsem zrovna nesl.
Nakonec jsem na něj jen přidal jednoduchý držák na láhev dopředu na popruh, abych mohl během výstupu pít bez zastavování.
To je při dlouhém výkonu překvapivě důležité.
Jinak jsem byl opravdu rád, že jsem nemusel řešit dva nebo tři různé batohy. Jeden systém, který funguje od základního tábora až vysoko na hoře.
Za mě velké plus.
A co dál
Do budoucna doufám, že se podaří další expedice.
Možná i na vyšší osmitisícovky.
Uvidíme.
Každopádně díky za podporu – a já dám vědět, kam povedou další kroky.
Martin